praha - dubaj - colombo - negombo - kandy - sigiriya - pidurangala - dambulla - habarana - hurulu - ella - dambatenne - haputalle - tissamaharama - yala - hikaduwa - galle fort - hikaduwa - colombo - dubaj - praha

,,Josefe, proč ten pán stojí a křičí něco arabsky na celé letadlo?'' - ,,To nevim, vypadá to, že se asi odpálí!'' (Ha ha, to mi opravdu nepřišlo vůbec vtipný) Paní, vedle na sedadle se začala smát a vysvětluje nám, že letuška nechce dát pánovi zadarmo kávu a on se odmítá posadit. Celá scénka končí tím, že letuška si sedá za vozíček v uličce a nemůže se přestat smát. Pán to kafe nedostal a pusu do konce letu nezavřel... A tak začala naše cesta Srílanku! Přistáváme v Colombu a těšíme se na cestu :-)

negombo

Je deset hodin dopoledne. Rybí trh začal v pět ráno. No trochu jsem zaspala, Josef mě vysmál, ale stejně tam jedeme. Zítra třeba vstanu dřív, ale my naštěstí pro mě nikam nepospícháme. Na ulici nás odchytává tuktukář, který nám slibuje za pěknou cenu celodenního průvodce po městě, je milý, tak proč ne.

KANDY

Tutktář je zoufalý. S adresou našeho hostelu objíždí své kolegy, ale nikdo neví, kde by to mohlo být. Nakonec, po hodině hledání, už víme, že je to v kopci nad městem. Opice nám běhají nad hlavami, šváby a pavouci po pokoji, místo sprchy kouká ze zdi trubka. Romantika! Josef si vyndavá čočky z očí, nadává: ,, Ty vole Evo, ty už nebudeš hledat ubytování, jako 150Kč se snídaní pro dva je dobrý, ale doprdele, tady jsou i blechy, hejbe se celá postel, tam si nelehnu!'' Úkol zněl jasně, lowcost! :-D

SIGIRIYA

V pravé poledne všichni sedí ve stínu stromů a odpočívají. Nikdo se do kopce a schodů na vrchol hory nežene. Náš mladý průvodce nás ale pobízí, ať jdeme právě teď a na nic už nečekáme, protože je to jedinečná šance, jak být na vrchu téměř sami. Nahoře se pochválíme, vyfotíme a zase mizíme. Davy lidí doobědvaly, zvedly se a jdou nahoru.

,,Ochutnej tohle!'' Mladík natahuje ruku směrem k Josefovi. ,,Je to strašně sladký a dobrý, neboj.'' Josef důvěřivě vkládá cosi do úst a následuje takovej obličej, že se všichni okolo nemůžeme přestat smát. Josef plive okolo sebe a řve, že je to kyselý a nadává! Mladík, co nás už druhý den provází po krásných místech je veselé povahy, je nám s ním dobře.

PIDURANGALA

Pomalu se belháme do prudkého kopce. Slunce už vychází. Překonáváme poslední metry skal a usedáme na plošinu s výhledem na Sigiriyu, která se halí do něžného oparu. Jsme tu jen my, náš průvodce a potulní psi. Je ticho, pofukuje vítr. Nemluvíme, jen tiše zíráme do dálky. Najednou tu jsme hodinu a z dálky se začnou ozývat další lidé, kteří dochází na vrchol. Usmívají se na nás. Jsmespokojení, ale je čas jít dolů, chvíle klidu a ticha je pryč.

dambulla

habarana - hurulu

O slonech mluvíme snad denně. Jsou to zvířata, která nás fascinují. Obdivujeme jejich krásu, velikost a něžnou sílu. Posloucháme příběhy, které vypráví náš místní průvodce a kocháme se výhledy do krajiny. Čas běží tak nějak strašně rychle až slunce pomalu začne zapadat.

vlakem do elly

Vlakem prochází parta krásně oblečených děvčat a něco pokřikují na kluka, co sedí na zemi u dveří vedle nás. Josef hodnotí situaci nahlas: ,, Takhle se flirtuje na Srí Lance ve vlaku!'' Až mu to po chvíli nedá a dá se s klučinou do řeči a hned naráží na ty holky, co šli před chvílí kolem. Klučina je až zděšený a vysvětluje, že láska mezi Tamilskou holkou a Singhálským kluem neexistuje, nikdy! ,,Nikdy?'' - ,, Nikdy!'' Povídají si nezávazně dál a téma láska, sex a trápení už Josef vynechává. :-)

ella - DAMBATENNE

Pomalu se stmívá. Cítím vůni čaje a vidím světýlko, už je to jenom kousek. Kdesi ve stráni nás vítá milá paní s čajem v ruce a domácími kokosovými plackami. Její manžel, učitel z místní malé školy nám ukazuje skromný pokoj, který nám nachystali. Tyhle domácí ubytování máme nejraději. Sedíme na zápraží a povídáme si. Na pár dní tu zůstaneme. Vypravíme se do kopců, plantáží a okolí. Chladnější horský vzduch je příjemný, pofukuje. Zvuky lesa můžeme poslouchat hodiny.

Čajové plantáže procházíme pěšky. V půlce se už klasicky hádáme. Jsme spocení, unavení a cíl je v nedohlednu. Odhodlání dojít na vyhlídku Lipton Seat ale máme. Čaj na vyhlídce chutná skvěle. Sedíme tam a pozorujeme ruch turistů přijíždějích tuktuky. Jsme pyšní, že chodíme téměř všude pěšky a tak máme čas užívat si výhledy, přírodu, atmosféru a taky naše klasický hádky o tom, kdo co vymyslel nebo nevymyslel. O tom, že Josef přesně ví, kde nejsme a kde máme být atd. Manželská idylka na cestě :-D

HAPUTALLE

Dobíháme autobus, házíme dovnitř batohy. Řidič jen zpomalí, ale jede z lehka plynule dál. Jsme uvnitř, no jsme na schodech, dál už se nevejdeme. Dveře jsou otevřené, hudba hraje, řidič se směje a my doufáme, že tuhle cestu přežijeme méně otlučení, než naposledy. Doufáme, že někdo brzy vystoupí, protože 5 hodin stát ve dveřích se nám nechce.

TISSAHARAMA

Tužky a pastelky pro děti už nám došly. Sladkosti už skoro taky, poslední dáváme dětem, které na nás mavájí u silnice a předvádí nám skokanské umění do vody. Roztomile se dovádí a ukazují, ať fotíme. Cákají na nás vodu a něco pokřikují. Asi už nám trochu chybí naše děti!

YALA

Náš nový domací je sympaťák. Vyptává se, co máme v plánu. My a plány, to chudák narazil, zase žádné nemáme až do chvíle, kdy se zmíní, že se mimo jiné živí tím, že bere lidi do blízkého parku pozorovat zvířata. To zní jako plán. Jeho milá žena nám připraví na druhý den oběd do banánového listu a můžeme brzy ráno vyrazit.

,, Dokud jsou nad námi opice na stromě, hlídají nás před levhartem, tak klidně vystupte, jsme v klidu.'' : Vysvětluje náš průvodce a zastavuje vůz u řeky.

HIKADUWA

Procházíme se městem, pláž už nás docela nudí, nejsme úplně lehátkoví typy. Hledáme diveshop nebo něco, co bychom tady mohli dělat. Až narazíme na fajn chlapíka: ,,Úplně to na vás vidím, vy jste potapeči, máte dolary? '' A tak jsme zjistili, že ani ty licence, co jsme zapomněli doma, potřebovat nebudeme a podíváme se tady i pod vodu.

GALE FORT

,,Od kdy máš rád nakupování? - ,, Od té doby, co všechno, co tady koupím, tak nádherně voní.''

A tak jsme se toulali uličkami po Gale. Nakoupili spoustu ovoce do ruky a koření domů. Prolezli snad všechny kouty staré tržnice. Ochutnali kávu asi na třech místech, byla výborná a za velké průtrže mračen se zase vrátili zpět na pláž. Čekaly nás poslední dny na Srílance.

Nemůžeme spát, jsme odpočatí až až a tak běžíme na konec pláže. Sluníčko vychází a pomalu začíná zase pálit do zad. Nikdo nikde. Zvuk lámajících se vln je tak hlasitý, že ani nemá smysl si při běhu povídat, byla by to škoda. Čeká nás dlouhý den plný nic nedělání.

RYBÁŘI

,, To by mě zajímalo, jaký tam mají ryby.'' - ,,Tak se běž podívat, ne?''

Najednou je živo, chlapi se smějí a už si s Josefem podávají ruce, plácají ho po rameni. Vrací se ke mě vysmátej jak malej kluk. - ,,Jo, večer jedu rybařit s nima, jen musíme někde koupit dvě lahve Arraku a Colu!'' ... Byl večer, rybáři po Josefovi hodili plovací vestu, nebyli si asi jistý, že umí plavat a pak se loď pomalu vzdalovala z přístavu. Ryby, které přivezl, byly asi nejlepší, které jsem kdy jedla.

Poslední západ slunce a honem do Colomba. Letíme domů! Těšíme se na děti. Tesně před odletem přijde zpráva, že se Josef stal poprvé strejdou a tak vodka je jasná volba!