sao tome - chatka kdesi na útesu
Příběh této cesty začíná v březnu o jarních prázdninách v Rakousku. Děti spí a my otvíráme druhou láhev vína. Josef podává počítač se slovy: ,,Tvl., Evo, já bych někam letěl!´´ Zapínáme skyscanner.com. - ,, Pojď, koupíme něco podezřele levnýho prostě někam...´´ a taky že jo.. Dopíjíme druhou láhev. Letenka je koupená a těšíme se do ,,Karibiku´´ , pochválíme se, jak jsme dobrý a jdeme spát. Ráno, když se vzbudíme, jdeme se na mapě ujistit, že ten ostrov, je fakt v Karibiku. No, on v Karibiku fakt je, ale jmenuje se jinak... Tenhle ostrov je trošku kousek vedle, v Africe! Smích nebere konce...
BALÍME, JE LISTOPAD A MY KONEČNĚ VYRÁŽÍME, JEN S MALÝM BATŮŽKEM NA CESTU!
sao tome - den 1.
Je bouře, pilot se snaží přistát v Ghaně, ale letiště mine při pokusu o přistání, jsme kousek nad plechovými domky, lidi v letadle piští. Pilot se omlouvá za manévr a 2 hodiny krouží nad mořem než konečně přejde bouře a můžeme přistát. V letadle se vymění posádka a letíme dál. Na Sao Tome. Na letišti čeká kdosi s autem, které jsme si rezervovali přes podivné internetové stránky. Podává nám klíče a vítá nás v Africe. Vysvětluje nám, že auto je trochu jiné, než jsme chtěli, že něco funguje líp, něco méně a něco vůbec. To, co je rozbité nemáme řešit a máme si dotankovat, protože v nádrži už není moc benzínu a odchází :-D Je tma... Jedeme podle mapy, ale nemůžeme najít ten útes, kde máme bydlet. Zastavíme a najednou nám do auta skáčou děti, že nám ukáží cestu, nakonec stavíme u nějakého domu a ptáme se místních. Milá paní nám půjčí svého syna, že nám ukáže cestu, je mu možná tak 12, anglicky neumí, ale cestu zná a tak naviguje. Bylo to asi 7 Km a poslední kilometr vedl slumem až na okraj skály k malé chatrči.
RÁNO NA ÚTESU
Divoké moře se rozbíjí o skály, burácí, šumí. Slunce pomalu vychází a my pijeme kávu a mlčky, ohromeni tou nádherou stojíme a koukáme na nekonečnou dálku moře. Nevíme, kde přesně jsme, nemáme wifi ani data. Mapy.cz jsou ztracené a my taky. Ale je to nádhera! Objevování ostrova může začít.
život vedle slumu
Jízda autem je šílená. Než projedeme ,,vesnicí'', je to adrenalin nikoho neporazit. Děti nám skáčou na auto, křičí : ,, DOSI, DOSI! ´´ a natahují ruce. Nerozumíme jim, protože mluví portugalsky, ale musíme zjistit, co po nás chtějí :-) Jedeme do města pro vodu, pivo a simkartu.
MĚSTO
Parkujeme a najednou je okolo nás živo, každý nám chce vyměnit dolary. ,,Vidíš a nemusíme hledat banku!´´ - Jo tohle na Josefovi fakt žeru, on neřeší vlastně nic a jde smlouvat. Peníze máme a teď už jen to pivo a pak nějaké jídlo. TRH - je hektické místo, ale ta zelenina a ovoce, kupujeme toho spoustu na ochutnání, když najednou udělám fotku a dostávám vynadáno. Najednou se objeví TONY, místní pastor, jediný mluví anglicky, urovná situaci a pozve nás k sobě domů, aby nám vysvětlil, tak to tady chodí. Domlouváme se na společný výlet po ostrově na druhý den, vezme ještě syna své hospodyně Michaela, protože na druhé straně ostrova už byl a tak zná cestu. Tony mimo svůj skromný kostelík nikde na ostrově nebyl a tak nám děkuje, dává na sebe kontakt a v očích má obrovské nadšení.
KÁVA - VODOPÁDY - KRÁSNÝ DEN
Ráno dle dohody nabíráme nové přátelé. Tony je z Nigerie a Michael je z Ghany, ale studuje v Portugalsku díky tomu, že hraje basketbal. Cestou ještě nabíráme Michaelovu sestru, které u vodopádů také ještě nikdy nebyla. Cestou si povídáme a dozvídáme se mnoho zajímavých věcí o životě na ostrově, o životě v Nigeru. O tom, že Michaelův otec pracuje v továrně v Kongu, aby on mohl studovat a vlastně ho už několik let neviděli. Posloucháme jejich příběhy a vyprávíme jim o naší zemi, rodině atd. Je to mile strávený den, který umocňují místa,které navštěvujeme. Odpoledne, když náš společný výlet končí se rozloučíme se slibem, že se určitě ještě potkáme.
josef a místní děti
Děti jsou tady všude a je jich hodně. Většinou nás na pláži zkoumají. Chtějí po nás cukrovinky ( ,, dosi´´ ) a nebo si s námi chtějí jenom hrát. Josef s nimi staví hrady z písku nebo s nimi do písku kreslí. Táta dvou dětí se v něm prostě nezapře, i když tvrdí, jak chce, aby mu ty děti daly pokoj, sám na ně mává :-D
,,Tvl. Evo, tak my necháme děti doma a tady jich máme desetinásobek? ´´ - ,, Pepi, ta holčička mě kousla a ptá se mě, jestli, když jsem bílá, tak jsem k jídlu!´´ ( Děti z Ghany mluví francouzsky, což je fajn, mají stejnou úroveň jako já, tak si celkem rozumíme a popovídáme :-) )
život na útesu
V noci se něco prohánělo po kuchyni. Všechno bylo rozházené a okousané. Navštívila nás obrovská krysa, později zjišťujeme, že tam bydlí s námi. Podlaha je děravá a tak s námi bydlí hodně pavouků a dalších menších obyvatelů. Přestala nám téct voda. Josef to nahlašuje panu domácímu a ten vysílá 3 kluky, aby to opravili. Josef ví, co s tím je, ale stejně ho baví se dívat na zoufalé klučiny, jak půl hodiny zkouší kohoutek, jestli to třeba samo od sebe nepoteče. Odcházíme zase pryč a sázíme se, jestli dneska večer, až se vrátíme voda poteče nebo budeme mít nádobí zase za deště na terase :-D
potápění
Potápěčská základna je od nás kousek. Domlouváme se s místním instruktorem na potápění na dva dny a povídáme si o lokalitách. Pár dní už jsme nejedli nic jiného než chobotnice od našich domácích a tak se ho ptáme, zda se můžeme v hotelu najíst v restauraci, zda by to mohl zařídit. Jelikož tam nejsme ubytováni je to pro hotel totiž problém. Je ochotný a tak se můžeme najíst tam. Ne, že by nám chobotnice a rýže nechutnala, ale bude zase k večeři, tak bychom si dali třeba zeleninu a rybu! :-D
,, Dobrý den, slyšíme češtinu a tak Vás chceme jenom pozdravit.!´´ - A tak jsme se seznámili se světoběžníky Liborem a Naďou.
zapomenutá pláž
,,Evo, já už prostě potřebuju pláž, kde se budu koupat nahej a nebou tam žádný děti! ´´ Vzal do ruky mapu, klíče od auta a jeli jsme kamsi. Najednou skončila silnice a začala prašná cesta a pak písek. ,,Pepi, co když zapadneme?´´ - ,, S tímhle autem a se mnou za volantem zapadnout nemůžeš!´´ No chvíli to bylo na rozvod... Ale tu pláž našel!
claudio corallo
Ano, jsme milovníci kávy a tak si nenecháme ujít možnost podívat se do místní malé manufaktury, kde se vyrábí čokoláda s kávovou příchutí a také se zde praží káva.
výlet na druhou stranu ostrova
Silnice je rozbitá a chvílemi končí. Auto chrčí až řve. Natáčím Josefa, jak je vzteklej za volantem :-D Prší tak hustě, že chvílemi nejde jet. Ze srázů crčí voda jako malé vodopády. Ale jedeme pomalu dál a až dojedeme na černou pláž, je to úchvatná podívaná. Jedeme ještě dál až do poslední vesnice. Všude je bláto a kaluže, ve kterém běhají děti, prasata, slepice a krávy. Jsme v malém rybářském městě. Je to prý nejchudší část ostrova, kde děti nechodí ani do školy, protože to mají daleko. Autobus sem jezdí jen občas.
U silnice stojí banda chlapů a odklízí spadlou větev. Zastavíme auto, a čekáme. Josef je pozoruje, jak stojí okolo větve a nic se neděje. Najednou přijde jeden k okénku našeho auta a chce peníze za projetí, že prý komplikace s větví. No větví, je to spíš klacík. Musí to prý odklidit a to není jen tak zadarmo. Josef rudo před očima a vylejzá z auta, že to odklidí sám! Chlápek mu zašlápne dveře, zastrčí ho dovnitř. Teď chce všechnu naši vodu :-D Tu mu Josef nikdy nedá. Nakonec to vzdávají a klacík odhodí z cesty a jedeme dál.
PĚŠKY DO JUNGLE
,,Josefe, mám na noze pijavici!''- ,, No tak si ji sundej, ne?'' A v tu chvíli chápeme, proč nám náš průvodce říkal, že pevný boty by byly na tu túru lepší :-)
kdesi na pláži
,,Ten chlápek ti říká, že si chce tvoje ploutve nechat.''- ,, Tak mu řekni, že mu je půjčim!'' Stojíme v písku, popíjíme kokosy a dohadujeme se dál... ,, Pepi, ty to nechápeš a on to taky nechápe!'' Chvíli tam na proti sobě s Josefem chlapík stojí až ho Josef plácne po rameni a : ,, Present for you, man!'' A pomalu balíme věci a suneme se k autu a já jen tak přemýšlím nahlas: ,, A s čím se budeš zlato zejtra potápět? ''- ,, No to nevim Evi, ale mám dobrej pocit a ty ty svoje taky někomu dej!''
poslední den
Než vrátíme auto a odletíme domů, jedeme prozkoumat ještě poslední kousek ostrova, kde jsme nebyli. Potkáváme zde partičku místních kluků. Povykují na nás a na kluky z Portugalska, kteří se válí o kousek opodál. Vyzývají je k fotbalovému zápasu. Josef se nenechá dlouho přemlouvat. Tak tam v děšti pobíhají asi hodinu!
afriku si zamiluje snad každý brzy se sem zase vrátíme!
Všechny fotografie jsou focené mobilem, protože foťák se mi do batohu už nevešel.
