Naučila jsem se žít a cestovat pomalu. Často jen zírám do nikam na překrásném místě a užívám si ty pocity, co se mi kolem nabízí. Poslouchám zvuky a nemyslím na nic. V tu chvíli jakoby se svět přestal točit a čas nikam nespěchal. Ať už jsem na tom místě sama, s rodinou, či přáteli, žiji tím okamžikem, který právě nastal. Nepřemýšlím, co bylo nebo co bude, většinou ani nefotím, vychutnávám si přítomnost a krásu, kterou nacházím i v naprosto běžných všedních situacích, tam kde by je nikdo nečekal. Jsou tam, věřte mi, stačí je jen vnímat.

Miluji horký čaj, který každé ráno od podzimu do jara nacházím na nočním stolku u postele, když se probudím.Je většinou ovocný a občas s medem. Tak můj den začne vždy s úsměvem, protože vím, kdo mi tam ten hrneček postavil. I když teď poslední dobou vstáváme stejně a tak mi ten můj kluk vaří kafe s obrázkem, podá mi ho do křesla a povídáme si, co koho ten den čeká a na co se těší. Můj den je vždy plný zážitků, protože mám dvě děti, které nevydrží chvíli v klidu a mají dar vymyslet to nejlepší dobrodružství během všedního odpoledne. Mám ráda dlouhé večeře s rodinou a přáteli, kdy náš dům žije, povídání nebere konce až je pozdní večer. Ráda běhám nebo se jen procházím při východu a západu slunce, pozoruji tu měnící se oblohu, nejraději na horách nebo u moře. Mám toulavé boty a batoh stále připravený na cestu. Miluji spontánní cesty bez jasného cíle a plánu, které u nás většinou vznikají u lahve bílého vína...