Naučila jsem se žít a cestovat pomalu. Často jen zírám do nikam na překrásném místě a užívám si ty pocity, co se mi kolem nabízí. Poslouchám zvuky a nemyslím na nic. V tu chvíli jakoby se svět přestal točit a čas nikam nespěchal. Ať už jsem na tom místě sama, s rodinou, či přáteli, žiji tím okamžikem, který právě nastal. Nepřemýšlím, co bylo nebo co bude, většinou ani nefotím, vychutnávám si přítomnost a krásu, kterou nacházím i v naprosto běžných všedních situacích, tam kde by je nikdo nečekal.

Miluji horký čaj, který každé ráno od podzimu do jara nacházím na nočním stolku u postele, když se probudím.Je většinou ovocný a občas s medem. Tak můj den začne vždy s úsměvem, protože vím, kdo mi tam ten hrneček postavil. Můj den je vždy plný zážitků, protože mám dvě děti, které nevydrží chvíli v klidu a mají dar vymyslet to nejlepší dobrodružství během všedního odpoledne. Mám ráda dlouhé večeře s rodinou a přáteli, kdy náš dům žije, povídání nebere konce až je pozdní večer. Ráda běhám nebo se jen procházím při východu a západu slunce, pozoruji tu měnící se oblohu, nejraději na horách nebo u moře. Mám toulavé boty a batoh stále připravený na cestu. Miluji spontánní cesty bez jasného cíle a plánu, které u nás většinou vznikají u lahve bílého vína...