KNĚŽMOST - NOVISAD (SRBSKO) - ŽABLJAK (ČERNÁ HORA) - DURMITOR - KOTOR - KARUČ - RVASI - SKODER (ALBANIE) - VELIPOJE - KNĚŽMOST

Sedíme na terase, nebalíme, je 10. srpna odpoledne a přemýšlíme, jestli někam neletět k moři ALL-IN... Všichni nás od myšlenky jet s dětmi autem kamsi směrem k Albánii bez jediné rezervace ubytování zrazují, že prý jsme blázni. To víme, proto koukáme na různé pobyty u bazénu s odletem zítra a hlavně s neomezenými drinky, ale nic se nám nelíbí. Ani nemůže, protože na takovou dovolenou se nám nechce. Nakonec balíme stylem ikea taška do kufru naší staré Fábie, aby jsme měli přehled, co kde máme. Dáváme děti do autosedaček a prostě jedeme a uvidíme. Máme čas a 17 dní jen tak na poflakování se nějakým směrem bez cíle je celkem dostačující!

novi sad

Hostel uprostřed města je útulný a pan domácí moc milej chlap. Dosedáme na gauč, unavení a první co nám přistává v ruce je pálenka na přivítanou. Děti si hrají s jeho dětmi, je to pohoda. Popíjíme a povídáme si o životě v Srbsku, vypráví a je to moc zajímavé. Jsme tu jen na chvíli, ale je to milé setkání.

cesta do durmitoru

Větu: ,,Kdy už tam budem!'' ignorujeme, protože my to nevíme, kdy tam budem a už vůbec né, kam dojedem, protože to řešíme cestou podle průvodce :-D A dětem se přece nemá lhát, že jo! Cestou stavíme, hledáme wifi a bookujeme cosi v Žabljaku, protože se nám líbí ten název a místo na mapě.

žabljak - tři jezera

,,Nepůjdeme daleko, že ne?''- ,,Mě už bolej nožičky!'' --- Nééé, bylo to jenom 17 kilometrů, a převýšení, který jít s dětma prostě nechceš! Když máš svačinu v batohu, není se čeho bát, hlady neumřeš :-) Tyhle teorie miluju!

savin kuk 2313

,,Hele, Pepi, Lanovkou děti nesměj jezdit, tady je to zakázaný, fakt!'' A tak jsme šli. Řešili bolavý nohy, hádali se kvůli tomu, kterej debil tohle zase vymyslel. Nikdo se k tomu nápadu nepřihlásil. Divný. Ale když vlastně nikam moc nespěcháš a tma je ještě daleko, a máš dostatek zajímavých slibů, který můžeš splnit, jsi v klidu.

kotor

Spát v historickém Kotoru znamenalo večerní procházení se uličkami, popíjení vína, povalování se na rozpálené dlažbě a poslouchání pouličních umělců. Nikomu se nechtělo spát a tak se večer proměnil v noc až nám děti usnuly na klíně. A ráno? V uličkách jsem se toulala jen já a nevěsty s fotografy, zatímco moje skupina tvrdě spala.. Nádhera!

skadarské jezero

,,Je to už někde tady, asi!''- ,, Tady ale nic není!''- ,,Ale jooo, je tady právě to nic a nikdo a bude se ti tam líbit''!

Sice jsme na ubytování neměli kuchyň, ikdyž na bookingu byla vyfocená, asi se ztratila, postel jen pro dva, takže pro děti, a pro nás balkon. Došlo nám pivo i brambůrky a pak i chleba a paštiky, zbylo jen mlíko a kakao... Ale to místo, To bylo magický. Sluníčko peklo přes 41 stupňu až klima v autě umřela. Děti se smály, skákaly do jezera a jediné přání, které měly, bylo plout po jezeře a pozorovat hady. Nechybělo nám nic a nikdo. (Když teda pominu jídlo, a kafe, že jo ) Ale podle mapy byl přece krám 15 minut, nebyl. Další přece jen hodinu, ha ha, v mapě byl, ale v reálu to byl jen prázdný barák... Museli jsme jet dál o den dřív, škoda!

na cestě necestě dál...

skoder

Josef vypráví pověst o Rozafě, děti mlčky poslouchají, i potulní psi poslouchají. Sluníčko zapadá a pomalu se ochlazuje na 33 stupňů, konečně. Tma se plíží a je čas jít dál.

jak zlikvidovat auto...

V dálce je požár, je sucho, hoří les, prý je to běžné. Navigace ukazuje doprava, dobře, ale silnice tam není, prý nevadí. No asi vadí, kolo je v háji! Josef hází kamenama a nadává navigaci, natáčím si ho. Hazí kameny i po mě, ale nenadává mi! :-) Děti se perou, smějou a těší se na bojovku, jak seženeme další kolo, někde při cestě, aby byla rezerva, tohle kolo už s náma neodjede... U silnice to vypadá na nějakou dílnu, chlapíci nám sice nerozumí, ale Josef jim ukazuje kolo, smějou se a za pár kaček vyhrabou v dílně nějaké kolo. Albánštině vůbec nerozumíme, ale všichni se usmíváme, děti pobíhají kolem dokola auta a ,,pomáhají'', jedeme dál.

VELIPOJE - PLÁŽ A NUDA? NIKDY :-D

,,Podle mapy je támle pláž, ale vidím tam jen odpadky a krávy!''

Provizorní slunečníky, milá společnost místních lidí, fotbálek na pláži, krávy pasoucí se na odpodkách. To je místní pláž. Místní nám vypráví, že spousta z nich je tu jen na dovolené. Většina z nich žije v Anglii, kde pracují a sem už moc nejezdí. Pozdějí se přesouváme na pláž do města. Je hektická plná slunečníků, ale ta cukrová vata! :-)

cesta domů

27 hodin v autě na jeden zátah. Proč? Protože nám to přišlo jako dobrej nápad, protože u nás na hřišti hráli v sobotu Sací Bagři, protože Josefovi chybělo Svijanský pivo, protože v autě je celou cestu párty a sranda, takže 27 hodin v autě zní jako super plán! Jedeme přes horské průsmyky, směr domů. Poprvé se střídáme, konečně taky řídím! Ani ne za 3 kilometry už mě má policajt, směje se mi, nemáme hotovost, chce mi sebrat pas, směje se i Josef. Já se nesměju, chce 50 euro, mám jen 8 euro, ha ha. Podává mi pas, nechce ani těch 8 euro. Jsem zmatená... Posílá mě dál, mává a pořád se směje. Řídí Josef, protože nemáme prý ty eura na pokuty. Smějou se i děti! Já se nesměju teda!

hraniční přechod v horách

Vytáhneš pas a jdeš se nechat zapsat k okýnku do sešitku... Romantika jako blázen!

život v autě...

Zjistili jsme, že nejčastěji děti potřebují nutně čůrat v zácpě, kdy se nedá vyjet z kolony. Že pár drobečků na zadních sedačkách se lehce přesune i dopředu. Po chvíli si přijdeš, že sedíš ve strouhance, ale dokud se děti smějou, je ti to jedno. Že auto funguje jako dobré uspávadlo, ale když dorazíš na místo, a chceš jít spát, děti jsou čerstvý a začnou běhat, když ty už chceš jít spát.