21 dní s batohem na zádech

PRAHA - DUBAJ - PHUKET - PHI PHI - KOH LANTA - KOH SAMUI - KOH PHANGAN - PHUKET - DUBAJ - PRAHA

,,Evi, přišel mi nějaký email, už v září, že nám trochu změnili let. '' ( otevřel ho 4.prosince, no tak ono proč číst email o změně letu, že jo. ) Takže odlet o dva dny dříve. Balíme, nestíháme, půlku věcí nemáme, ale o to víc máme zbytečných věcí navíc, co nanosily děti. Josef klasika: ,, Jasně, dejte si to tam, já to v tom batohu unesu. '' Při vážení batohů: ,, Tvl. co jste tam všechno dali?'' Zamykáme dům, loučíme se s Františkem a Míjou, odjíždíme.

NA CESTĚ: V praze potkáváme tetu Marušku, děti ji zbožnují, je letuška a právě přiletěla letadlem, kterým odlétáme, takže velké objetí, pusa a i slza ukápla. Musíme do letadla, letíme. V Dubaji prší, super, ze silnic se staly bazény, cesta na letiště je hrůza děs, Pepíček na sebe i na mě zvrací uprostřed zácpy v autobuse. Začínáme zase v topu, my to ale asi jinak neumíme. Na letišti už se malej směje, je třeba ho oblíknout, jsou to asi nejdrazší tepláky a mikina v jeho životě. :-) Naty je v pohodě, prudí a směje se. Josef neřeší kromě kafe a jídla nic. Letíme dál!

PHUKET: První tři dny se časově rovnáme na pláži nebo u bazénu. Pláže PATONG a KAMALA jsou hektické, plné lidí, nevěst, fotografů, prodejců a turistů. Blázinec. Jídlo na ulici je levné a chuťově skvělé. Lenošíme s výhledem na západ u bazénu a plánujeme cestu. Red Curry je pálivé tak, že nám najednou 33 stupňů venku přijde jako příjemný chládek, rosí se nám nos a teplý Chang k tomu je pěkně hnusný pivo! Komárů je tu víc než dost!

KOH PHI PHI: 4. den - Cestování na nálepky a dobrý slovo nemá chybu, dojedeš! Konečně ostrov bez aut s malým počtem lidí, perfektní. Skály trčí z moře, vítr fouká a písek je jemný jako polohrubá mouka. Na ulici bookujeme výlet na další den a jdeme si dát nějakou tu mořskou potvoru! 5.den - Josef v noci řešil otravu, možná alergii na mořský plody, nevíme, žije. Jedeme nakonec na celý den lodí všichni, banán a rýže to jistí. BAMBOO ISLANDS - MONKEY BEACH a spoustu dalších zastávek v zátokách mezi útesy. Šnorchlování, děti jsou nadšený! 6.den - Vylezli jsme na nejvyšší bod ostrova, ulovili jídlo v zapadlé uličce u chlápka, který vypadal jako Bob Marley a cestujeme dál...

Z DENÍKU: ,,Nebudeme se tady fotit jako támhle ti influseři ( čti influenceři ) na instagram, že ne? '' : Pronesl Josef a pobaveně usedl na kámen a asi dvacet minut se smál tomu, jak se lidi perou o to nejlepší místo na útesu, aby se tam mohli vyfotit. Fotku taky máme, jednu! :-)

KOH LANTA - 7.den - pro změnu se nám přiotrávily děti, včera, v tom bistru nebistru :-D Asi přestaneme na chvíli jíst na ulici, možná! Noc byla výživná, ale jsou dobrý. Josef ráno běží k vodopádu, aby zjistil, zda ten výlet stojí za to. Vrací se smutný, přivázaní sloni u cesty, kteří čekají, až se na nich nějaký líný turista sveze, smutně koukají a smutně kouká i můj muž. Realita, jdeme ji ukázat dětem, aby věděly, co my, lidé, dokážeme udělat tak krásným zvířatům. Odpoledne půjčujeme mořské kajaky a vyrážíme obhlédnout zátoky okolo. Děti držej statečně! 8.den - Ráno se pokoušíme běžet, fandí nám opice, křičí na nás cosi čemu nerozumíme a pobíhají okolo nás. Bezva, teplo nám dává na frak, 7km bylo hodně vydřených. Válíme se u bazénu, dnes nikdo nikam nechce. Večer zase půjčujeme kajaky a pozorujeme rybáře. Zítra nás čeká celodenní přejezd (9.den na cestě mikrobus + mikrobus + autobus + trajekt + mikrobus - to chceš :-D )

Z DENÍKU: ,, Asi tu houká někde alarm." - ,, To jsou cikády, zlato! "

ZASE CESTA - Ikdyž si myslíme, že jsme už na všechno připravený, nejsme. Cestujeme s dětma!

KOH SAMUI - tady se chvíli zdržíme! 10.den - Natálka má jmeniny, užíváme východ slunce na pláži, prší, no leje jako z konve, ale i tak tam jen tak jsme, nikdo nikde. Den se pomalu vleče, neděláme nic. 11.den - Jedeme na slony, ELEPHANT SANCTUARY, naprosto úžasný zážitek. Hladíme zachráněné slony, dozvídáme se jejich příběhy a konečně tu slyšíme i slovo ekologie, naše srdce jásají. 12. den - Na skútru okolo ostrova. Všechno vidět, ochutnat a zkusit. Zase pokoušíme street food! Lístky na trajekt na 25.12. máme a zítra můžeme v klidu slavit Ježíška. 13.den - VÁNOCE, posíláme videa rodině, děti jim zpívají upravenou koledu od Xindla, to určitě babičky ocení.

Z DENÍKU: Opravujeme kouhoutek s teplou vodou, neteče. Děti jsou opravdu po cestě špinavé, musí se umýt, dneska to bez toho nepůjde, máme bíle povlečeno. Hádáme se, kdo je větší ,,debil'', prostě ta teplá neteče. Jdu na recepci, zeptat se, jak je to s teplou vodou. Paní se usmívá, tady se všichni pořád jen usmívají, ptá se, jestli jsme otočili kohoutkem. ,, Yes of course, my husband did it!" Jde se mnou, otáčí kohoutkem na druhou stranu a teče teplá. Jsme asi už fakt unavený! :-D

KOH PHANGAN - 14.den - cesta byla krátká a pohodová. Nikdo si nestěžoval na nic, vypadá to, že děti tomu cestování už přišly docela na chuť. Bydlíme v kopci s výhledem do zátoky, je to nádhera. 15.den - Opět půjčujeme kajaky a jedeme obeplout ostrov THAN SADET v národním parku, překvapují nás vdudypřítomné odpadky. I tak šnorchlujeme, ryby jsou tu všude a je to nádhera, když pomineme ty odpadky. Řešíme záhadu ztracené boty, hold tu někdo bude chodit do konce pobytu bos, no... 16.den - A zase ty skútry a hurá kolem dokola ostrova. Musíme na Maják, největší přání Pepíčka ho vidět. Naty držkuje, nemá dnes svůj den a už vůbec né den na chození do kopce. Náladu jí zlepšuje fakt, že nás ještě čeká trek k vodopádům! Natálka nadává, že jdeme zase do kopce, ale kluci se prostě v těch vodopádech vykoupat musí. :-D Spraví to až ZOO kavárna, kde děti mazlí a krmí zvířata, tak dobrý!

CESTA ZPĚT NA PHUKET - 18.den je dlouhej. 13 hodin na cestě, to chceš!

Řidič autobusu se bezradně snaží naskládat všechny lidi a kufry dovnitř. Po asi hodině dohadování o tom, kdo koupil nebo nekoupil lístky na tuhle linku, kolik lidí se vlastně do toho autobusu vejde a kdo komu bude sedět na klíně, zarovnává stařík uličku posledníma kuframa, co už se vážně nikam nevešly a chystá se zavřít dveře. Konečně budeme odjíždět, jsme po střechu plný. Když náš Pepíček povzdechne: ,,Čůrat!"

ZASE PHUKET: už jsme chytřejší a vybrali jsme si místo na poslední lenošení v blízkosti národního parku a letiště. Nikdo nikde, krásné dlouhé pláže, ale i tak trochu ten pouliční ruch. Nabíráme sílu na cestu domů, do zimy, stavíme hrady z písku na plaži, rybaříme z lodi. Neděláme tedy zase nic :-)

CESTA DOMŮ je zabiják. Letět s dětma v noci zamená mít silný ruce, protože malej když spí, tak rozhodně nikam nepopojde pěšky, takže batoh pro Josefa navíc :-) Natálka naštěstí usíná až v letadle, uff. Přestup v Dubaji a hurá směr Praha a domů rozbalovat dárky ke stromku. Nový Rok vítáme v ČESKÉM RÁJI v 5 ráno procházkou na čelovku, posun času o sobě dává vědět dobře!

SPOLEČNÉ CHVÍLE S NAŠIMI DĚTMI

Díky nim se stáváme lepšími rodiči, poznáváme se na vzájem a máme čas si povídat, společně se smát, ale i lézt si ne nervy. Budujeme si vztah na celý život.

Náš cil je cesta, cesta životem, společně!

SPOLEČNÉ CHVÍLE S NAŠIMI DĚTMI

Díky nim se stáváme lepšími rodiči, poznáváme se na vzájem a máme čas si povídat, společně se smát, ale i lézt si ne nervy. Budujeme si vztah na celý život.

Náš cil je cesta, cesta životem, společně!

Fotografie jsou nafocené LEICA D-Lux - teprve se s ní seznamuju, ale není to úplně marný kousek :-)