Naučila jsem se žít a cestovat pomalu. Často jen zírám do nikam na překrásném místě a užívám si ty pocity, co se mi kolem nabízí. Poslouchám zvuky a nemyslím na nic. V tu chvíli jakoby se svět přestal točit a čas nikam nespěchal. Ať už jsem na tom místě sama, s rodinou, či přáteli, žiji tím okamžikem, který právě nastal. Nepřemýšlím, co bylo nebo co bude, většinou ani nefotím, vychutnávám si přítomnost a krásu, kterou nacházím i v naprosto běžných všedních situacích, tam kde by je nikdo nečekal.

Miluji horký čaj, který každé ráno od podzimu do jara nacházím na nočním stolku u postele, když se probudím.Je většinou ovocný a občas s medem. Tak můj den začne vždy s úsměvem, protože vím, kdo mi tam ten hrneček postavil. Můj den je vždy plný zážitků, protože mám dvě děti, které nevydrží chvíli v klidu a mají dar vymyslet to nejlepší dobrodružství během všedního odpoledne. Mám ráda dlouhé večeře s rodinou a přáteli, kdy náš dům žije, povídání nebere konce až je pozdní večer. Ráda běhám nebo se jen procházím při východu a západu slunce, pozoruji tu měnící se oblohu, nejraději na horách nebo u moře. Mám toulavé boty a batoh stále připravený na cestu. Miluji spontánní cesty bez jasného cíle a plánu, které u nás většinou vznikají u lahve bílého vína...

naše cesty s cílem i bez něj...

Až cesty ven, daleko, ale i blízko za naše hranice mi ukázaly, že si my Češi nemáme na co naříkat. Máme všechno a vlastně mnohem víc a mnohdy nám chybí to nejdůležitější a to je úsměv, pochopení a vřelé objetí pro ty, co kolem jen procházejí. Při svých cestách zahazuji své očekávání, předsudky a otvírám své srdce.

Showing all in "cestovani"


novinky hledej na instagramu!
@evazajic_photographer