BONAIRE / 2014

Po deseti letech zase spolu s mámou na cestě na ostrov Bonaire, pro mě první delší cesta bez dětí. Problém byl trochu s focením, protože auto nesmíte zamykat, tak nechat si tam foťák, když jdete pod vodu a auto stojí u ,,hlavní,, silnice, bylo trochu o strach, ale občas jsme to prubli a věřili, že když je auto otevřený pomalu s klíčem v zapalování, kdo by tam co hledal, že jo… Jinak mobil, který v klidu zastrkáte do sedačky spolujezdce, to jistil  🙂

Na ostrově toho vlastně ani nic moc k vidění nebylo, projedete ho za pár hodin autem kolem dokola, občas narazíte na plameňáka, občas na vás troubí loď, která proplouvá kolem, občas vám někdo zamává. Hlavní ulice, neboli centrum je pár barevných domů, kde koupíte sůl, tričko nebo postavičku plameňáka, který je symbolem tohoto vyschlého ostrova a spoustu dalších cetek a pracholapek. Na ostrově prší celkem hodně, ale než kapka dopadne, tak je vlastně sucho, jedno tričko, kraťasy a ručník do batůžku stačí, plavky ani nesundáváte a pak už si jen užíváte moře a podmořský svět, který je vegetací velmi bohatý a můžete se jen kochat a relaxovat v tichu společně s hojným počtem pestrobarevných rybek na korálových útesech.

Pokud nevíte kam vyrazit na dovolenou za potápěním a odpočinkem, tak tenhle ostrov je ideálním místem, kam se zašít…

(Pokračování textu…)

Albert & Bono

Ráno,  když jsme focení ještě potvrzovali mi přišla zpráva: ,,neber si nic černého,, – dost mě to rozesmálo, máme taky Maďara a ty rezavé chlupy, to je tedy občas peklo, mazlíčka si nosíte doslova na sobě a pořád  s sebou 😀  každopádně zpráva ještě umocnila můj pocit těšení se na focení. 🙂 (Pokračování textu…)

Ríša má malou sestřičku <3

V roce 2014 jsme se s Karolínou a Richardem seznámili na jejich svatbě, kterou jsem jim fotila. Od té doby se sem tam potkáme při dalším focení. Musím říci, že je to vždy velmi milé a poklidné setkání. Nyní už jsou 4 ( když tedy nepočítám jejich psa, kterého s sebou tentokrát neměli 🙂 )  a t fotek dýchá pohoda, klid a láska… Díky! (Pokračování textu…)